O prodeji jsem začal uvažovat vloni

Přes deset let jste na mediálním trhu znám jako majitel týdeníku Týden a později i dalších titulů. Stávající portfolio, čítající vedle Týdne ještě Instinkt, ochrannou známku pro časopis Mladý svět a online tituly, jste se teď rozhodl prodat. Proč?

Je zřejmé, že na mediálním trhu lze očekávat mnohem více fúzí. U menších a středně velkých vydavatelů je patrné, že se budou postupně přidružovat k větším subjektům. Obdržel jsem nějaké nabídky a rozhodl se tedy na základě výhledu dalšího vývoje mediálního trhu.

Jak dlouho jste prodej zvažoval?

Zajímavé je, že o prodeji Týdne se mluví v podstatě od začátku. Už po roce, co jsem Týden od Ringieru v roce 2000 koupil, se objevily první spekulace, že ho budu prodávat. A od té doby, od roku 2001, jsem pořád slýchával, že se někdo o koupi Týdne zajímá. Nikdy jsem ale o prodeji nepřemýšlel. Asi až v loňském roce jsem o tom začal přemýšlet, když jsem si začal uvědomovat, kam celý mediální trh směřuje.

Není to ale až přílišné podlehnutí konsolidačnímu trendu? 

Je tady ještě důležitý aspekt odpovědnosti k lidem, kteří zde pracují, a ti mají právo pracovat v subjektu, který má jiné možnosti. Pokud by šlo pouze o mě, nebo o pár lidí, bylo by to asi něco jiného. Zdálo se mi, že nastal ten pravý čas předat tituly české skupině, která je větší. Konsolidace postupuje a je lepší chytit se této vlny v počáteční fázi. Cena, kterou jsem teď za prodej obdržel, byla o víc než polovinu nižší, než kterou jsem měl na stole před čtyřmi lety. To značí, kam se hodnota médií vyvíjí. Pro Empresa Media (kupující společnost – pozn. red.) je to zase dobrá příležitost, protože získala tituly za velmi dobrou cenu, což na této úrovni může velmi dobře fungovat a může být profitabilní.

Máme to chápat tak, že už v českých médiích nebudete aktivní?

Pořád zůstávám vydavatelem Týdne a Instinktu a chci svoji energii titulům věnovat, aby byly pod novým vlastníkem ještě úspěšnější. To je určitě můj úkol pro nové období. I nové vydavatelské projekty bych s novým majitelem mohl dělat.

A jako vlastník? Dovedete si představit, že byste se objevil jako investor a snažil se z mediální produkce vydělat peníze?

Nevylučuju to, ale muselo by jít o mnohem větší subjekt, než je Mediacop. Jde o úspory, kterých dosáhnete výrobou většího počtu produktů. Dnes musíte být dostatečně velcí pro tiskárny nebo mediální agentury. To je cesta, jak lze uvažovat o rozumných maržích. Určitě bych nezačínal malé vydavatelství se 30-40 lidmi.

Je reálné, že by se tak stalo a že by ta situace mohla nastat?

Pouze za předpokladu koupě nějakého ze stávajících větších projektů. Ideální mediální dům budoucnosti je podle mého názoru takový, který má televizní lokální stanici, relevantní počet rádiových stanic, internetové weby a několik týdeníků. Nemyslím si, že je nutné mít deník. V následujících letech i v Česku dojde k situaci, že tištěných deníků bude ubývat.

Když se ohlédneme zpátky, tak jako klíčová pro Vaše mediální podnikání byla koupě magazínu Týden od vydavatelství Ringier v roce 2000.

Ano, velmi dobře si pamatuju dvě rady, které jsem dostal od lidí z Ringieru, když mi Týden prodávali. První byla, abych neměnil šéfredaktora. Druhá, abych ponechal prodejní cenu, která v té době byla 15 Kč. Během jednoho měsíce jsem vyměnil šéfredaktora a prodejní cenu zvýšil. Takže pro úspěch v mediálním podnikání není vždy nutné dělat to, co si myslí většina.

Týden začal vycházet v roce 1994 jako ambiciózní projekt, ale dlouho se nemohl prosadit. Když jste ho v roce 2000 přebíral, tak byl jednou nohou v propasti. Co bylo klíčové udělat pro to, aby se v české společnosti koncept takového časopisu uchytil?

Nejprve bylo nutné posunout uzávěrku, do té doby se Týden tiskl v pátek ráno a do prodeje šel až v pondělí. To je poměrně velká doba mezi vytištěním a prodejem a časopis tak přicházel o několik relevantních informací. Posunuli jsme uzávěrku na páteční noc tak, aby čtenáři neměli pocit, že o nějaké informace přicházejí. Více jsme se zaměřili na podstatné informace a také přidali takové, které se týkají života kolem nás. Když jsem přišel, panovalo tady téměř náboženské přesvědčení, že je třeba psát pro malou skupinu intelektuálů žijících v Praze. Uvědomil jsem si ale, že země směřuje jinam a že se musíme zaměřit na širší publikum. 

To, že se Týden velmi rychle dostal nahoru, otevřelo možnosti pro příchod dalších Vašich titulů.

V roce 2002 jsme přišli s Instinktem, za dva roky následoval Nedělní svět, který vycházel dva a půl roku a do kterého jsem investoval stovky milionů korun. U Nedělního světa se ukázalo, že nedělní distribuce byla velmi drahá. Proto jsem založil vydavatelství Ebika a začal vydávat Nedělní Aha!, který vedl Ondřej Höppner. Nedělník Aha! se velmi brzy stal úspěšným titulem a pak přišel František Nachtigall a z Aha! jsme udělali deník. V posledních letech to byl nejúspěšnější start bulvárního titulu ve střední Evropě. Měli jsme výborné prodeje a pak jsme obdrželi nabídku od Ringieru a Aha! mu prodali.

Mohl by v českém prostředí seriózní nedělník vůbec vycházet?

Pokud se k tomu rozhodne nějaký stávající velký vydavatel, tak asi ano. Dodnes si myslím, že Nedělní svět byly velmi dobré noviny, ale distribuční náklady byly tak vysoké, že jeho vydávání nebylo možné finančně zvládnout.

Z výročních zpráv vyplývá, že v posledních letech se výsledky Mediacopu pohybovaly kolem nuly. Vydělal jste na vydávání titulů, nebo prodělal?  

Pokud spočítám všechno dohromady, odhaduju, že jsem na vydavatelských aktivitách vydělal přibližně 100 milionů korun. Navíc práci jsem měl rád, bavilo mě pracovat s lidmi, kteří tituly vytvářeli. To mě hnalo dopředu, ne to, kolik na tom vydělám. Protože když to srovnám s tím, kolik lze vydělat v nemovitostech, tak výdělky z vydavatelské produkce jsou podstatně nižší.

Tím, že se pohybujete i v jiných zemích, máte srovnání českého tiskového trhu se zahraničním. Je český trh v něčem odlišný, případně vidíte zde nějaký problém?

Myslím, že hlavní problém českých titulů je zahraniční vlastnictví. V tom smyslu, že lidé, kteří tituly vlastní, tady nežijí. Nemyslím tedy zahraniční vlastnictví ve smyslu toho, jaký máte pas, ale v tom, že ti lidé nemají vztah k prostředí, ve kterém tituly vznikají. To je podle mě velký problém, protože pokud s tím prostředím nejsou spojení, rozhodují se na základě zkušeností ze své země. Jinak si ale nemyslím, že by tady byl nějaký podstatný rozdíl. Český tiskový trh je velmi srovnatelný s rakouským trhem, protože i ten je velmi koncentrován na svoji metropoli.

Jaký očekáváte vývoj na reklamním trhu? Mohl také ovlivnit Vaše rozhodnutí tituly prodat?

S letošním rokem jsme celkem spokojeni, protože se pohybujeme na úrovni loňského roku. Zbytek trhu je na tom hůř. Slyšel jsem, že výhled pro příští rok je dál negativní s tím, že reklamní objemy se budou snižovat. Na druhou stranu se nemohou snižovat do nekonečna. Zadavatelé pochopí, že potřebují inzerovat a že celobarevná inzerce v pěkném časopise nemůže být nahrazena inzercí na webu. Takže bych byl opatrně optimistický, že se situace začne zlepšovat, samozřejmě podle vývoje ekonomiky. Musíme si ale uvědomit, že konsolidace se týká i zadavatelů, což reklamní příjmy ovlivňuje, protože počet inzerujících subjektů se tím snižuje.        

Foto: Týden