Likeonomics v krizi pomůže marketérům
Orientace na tzv. likeonomics, tedy ekonomiku postavenou na sympatiích, může být lékem na současnou krizi důvěry spotřebitelů.
Dnešní doba se vyznačuje krizí víry spotřebitelů. Proto je pro marketéry stěžejní, aby dokázali zákazníky přimět k důvěře v jejich produkty. Jednou z cest může být orientace na tzv. likeonomics, tedy ekonomiku postavenou na sympatiích.
S tímto pojmem přišel odborník z Ogilvy Rohit Bhargava, který považuje schopnost být sympatický v dnešní době za rozhodující tržní výhodu. Podle něj se jak obchodníci, tak spotřebitelé rozhodují spíš na základě emocí a sympatií než na základě racionálního rozhodnutí.
Bhargava věří, že schopnost působit sympaticky není člověku vrozená, lze se ji naučit, což je pro marketéry pozitivní. „Myslím, že koncept likability může dát drobným podnikatelům šanci vyrovnat se velkým firmám. Místo toho, aby plýtvali penězi a snahou dělat marketing jako giganti, měli by se pokoušet o to získat charisma,“ uvádí Bhargava. To, zda jste sympatický, totiž rozhoduje o tom, zda vám lidé věří a pouze takové produkty lidé koupí, jen takové myšlenky a organizace budou podporovat.
Likability spadá do měkkých dovedností, je součástí emoční inteligence. Je třeba dokázat číst v lidech a najít způsob, jak se k nim přiblížit, vycítit, co se jim líbí. Mnozí zaměňují být sympatický s tím být milý. Tak to není. Bhargava uvádí za příklad Steva Jobse, který byl často až přehnaně upřímný, ale právě díky brutální otevřenosti si získal kultovní auru důvěryhodnosti. Aby jedinec, popř. firma získala podobný status, měla by pro začátek splňovat pět základních věcí: být upřímná, užitečná, nesobecká, věci zbytečně nekomplikovat a mít správné načasování.
Mnoho lidí si myslí, že být sympatický a oblíbený je úzce propojeno s tím být extrovertní a společenský. „Nemyslím, že to tak je,“ říká Bhargava. „Nejjistějším způsobem, jak v někom vyvolat dojem, že jste báječný společník, je držet pusu a nechat ho mluvit. A to introverti zvládají dobře,“ dodává.
Bhargava uvádí pro inspiraci případ Johna Rockefellera z roku 1914, který poslal na stávkující horníky do svých dolů vojáky, aby je donutili opět pracovat. Vše se ale zvrtlo a bylo zabito přes 26 lidí včetně žen a dětí. Média za to veřejně vinila Rockefellera. Ten si proto najal Ivy Ledbettera Leeho, zkušeného novináře, aby mu reputaci vylepšil. Lee přišel s jednoduchým nápadem: Ať začne Rockefeller na ulicích pravidelně žebrákům rozdávat peníze a účastnit se charit. Stačil necelý rok a pověst Rockefellera se změnila.
Za další příklad uvádí Nelsona Mandelu. Bylo to právě jeho osobní kouzlo, které ovládlo davy a začalo sjednocovat národ. Lidé ho nenásledovali kvůli jeho myšlenkám, následovali ho kvůli němu samému.
Na podobném principu získala výsadní postavení i slavná Oprah. V dobách, kdy se celebrity snažily nemíchat svůj osobní život s tím profesním, předstoupila před kamery a promluvila o svém znásilnění. V tu chvíli si získala pozornost všech a okamžitou důvěru díky své autentičnosti.
-ver-
