Pohledem Ukrajinky: Jak se spouštěly zprávy pro uprchlíky

Zdroj: Oksana Maslova

Radio Ukrajina provozované skupinou Media Bohemia spojilo síly s ukrajinskou novinářkou Oksanou Maslovou a spustilo nový online zpravodajský servis Ukrajinka v Česku. Ten pokračuje v poslání stejnojmenného telegramového účtu, který Maslova založila po svém útěku z Oděsy, a tím je informační servis v ukrajinštině pro ukrajinskou diasporu v České republice. Od počátku cílí hlavně na matky s dětmi.

Šéfredaktorka online magazínu o kultuře a životě v Oděse Oksana Maslova utekla se svou osmiletou dcerou do Prahy v prvních dnech válečného konfliktu. Krátce po příjezdu založila telegramový kanál Українка в Чехії (Ukrajinka v Česku), kde začala zveřejňovat ukrajinsky psané anotace českých zpráv a postů ze sociálních sítí. S rozjezdem telegramového kanálu pomohla ukrajinské novinářce společnost Newton Media. Ke konci dubna měl kanál přes 4 tisíce odběratelů, přičemž jednotlivé příspěvky dosahují několik stovek sdílení a shlédne je tak až 37 tisíc uživatelů.

Oksana Maslova v autorském textu pro MediaGuru.cz popsala své zkušenosti s prvními dny života v Česku a s tím, jakým způsobem a proč se rozhodla pomoci svým krajanům, kteří do Česka před válkou uprchli tak, že pro ně začala vytvářet informační servis.

Celý text zveřejňujeme níže

Ukrajinka v České republice

Stejně jako tisíce jiných ukrajinských žen jsem přišla s dcerou do České republiky, abych utekla před válkou. Na Ukrajině jsem působila v PR a v médiích, založila jsem a vedla online magazín, psala divadelní hry, organizovala jsem kulturní projekty. Spolupracovala jsem s předními mediálními tituly a významnými festivaly v zemi. Mám více než 20 let praxe. V jednu chvíli se mi tohle všechno zhroutilo. Ocitla jsem se v nové zemi bez znalosti jazyka, bez peněz, bez mých běžných zdrojů příjmu.

Ale i v těch nejtěžších chvílích se najdou lidé, kteří vám pomohou. Pro mě to byla nejdříve ředitelka Českého centra v Kyjevě Radka Rubilina, která mne coby autorku divadelních her pozvala v prvních dnech po vypuknutí války na uměleckou rezidenci do Prahy. Tato stipendia Českého centra byla určena ukrajinským umělcům prchajícím před válkou. Její kamarádka Jitka Adamčíková mne pak i s dcerou ubytovala u sebe doma.

Když mne Jitka vyzvedávala v Praze na hlavním nádraží, znala jen mé jméno, mou profilovou fotku z Facebooku a myslela si, že píšu pouze divadelní hry. Při rozhovoru u večeře se ukázalo, že Jitka pracuje v komunikaci, a ona zase zjistila, že já nepíšu jen texty pro divadlo. Tak vznikl nápad na můj první český článek – byl to příběh mé pětidenní uprchlické odysey z Oděsy do Prahy pro online magazín Heroine.cz. Od svého zveřejnění do dnešního dne nasbíral přes 35 tisíc přečtení.

Druhý den po příjezdu jsem stála ve frontě na vízum spolu se spoustou žen a dětí, které neměly žádné informace. Bylo tam několik dobrovolníků, kteří se snažili pomoci, ale bylo jich výrazně méně než těch, kteří se chtěli ptát. Google mi s dotazy v mém rodném jazyce moc nepomohl a čeština pro mě byla v té době naprosto nesrozumitelná. Jediné, co mi Google v té chvíli zobrazoval, byly zprávy o válce na Ukrajině: zkáza a smrt.

Přihlásila jsem se ke všem skupinám a kanálům v ukrajinštině a ruštině, které jsem našla. Další mi poslala Jitka. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že mám v chatu tucet užitečných odkazů a také moře otázek od známých, kteří věděli, že jsem v České republice. Založila jsem proto kanál na Telegramu Українка в Чехії (Ukrajinka v Česku), abych nemusela odpovídat stále na stejné otázky. Popsala jsem tam své první kroky a poslala odkaz svým přátelům. Bylo osmého března.

Jitka pracuje ve společnosti Newton Media, a tak přišla s nápadem vytvořit mi na míru monitoring článků v médiích a zajímavých postů na síti, který by zachytával informace relevantní pro ukrajinské uprchlíky. Pracovní schůzka s jejími kolegy byla velmi příjemná a vstřícná. Někteří také ubytovali rodiny z Ukrajiny, a tak přesně věděli, jaký typ informací potřebujeme a kde je hledat. Ukázalo se, že informací o pomoci Ukrajincům je hodně, ale v té době byly pouze v češtině. Přístup do databáze Newtonu mi umožnil zkrátit čas vyhledávání obsahu a zveřejnění toho, co bylo skutečně potřebné: informace o vízech, lékařské pomoci, psychologické pomoci, humanitární pomoci, zápise dětí do škol a školek, o cestování.

Kanál se začal brzy rozrůstat. Nyní k prvnímu květnu odebírá jeho zprávy více než čtyři tisíce lidí a díky dalšímu sdílení mají příspěvky až 37 tisíc zhlédnutí. Spolupracuji s uprchlickým centrem InBaze, a tak se v komunitním centru dostává pomoci desítkám ukrajinských rodin a InBazi se zase daří oslovovat další a další ukrajinské ženy. Organizátoři akcí v České republice mne začali žádat, abych jim pomohla prostřednictvím kanálu pozvat Ukrajinky. Prvním z nich bylo třeba Taneční centrum Praha – díky naší spolupráci chodily matky s dětmi, které utekly před válkou, zdarma do divadla na taneční představení.

Українка в Чехії se stala jedním z prvních projektů informační podpory v ukrajinštině. Vznikl spolehlivý zdroj s ověřenými informacemi, kanál, který poskytuje odpovědi na otázky. Projekt, který se zrodil z mého osobního zoufalství, pomohl tisícům lidí vyrovnat se s beznadějí. Viděla jsem, jak dívka na vedlejším sedadle v metru kouká na kanál Ukrajinka. Viděla jsem ukrajinské matky, jak se seznamují v autobuse a předávají si tento kanál jako nápovědu. Jednou mi dokonce přišel odkaz na kanál v osobní zprávě – podívej, jak je tento telegramový kanál užitečný, ty jsi přeci v Česku, měla by ses přihlásit k jeho odběru.

Později začaly vznikat ukrajinskojazyčné projekty iniciované českými médii. Objevily se Události ČT v ukrajinštině, ukrajinské články na Seznam Zprávách a v Blesk.cz, začalo vysílat Rádio Ukrajina. Média se snažila pomoci Ukrajincům začlenit se do společnosti. To byla jen část obrovské podpory, kterou čeští občané Ukrajincům poskytli.

Jitka mne propojila s Robertem Čásenským a dalšími lidmi, kteří mi radili, jak dál. Najednou jsem se z člověka, kterému ukradli identitu a zničili mu svět, stala někým, kdo může pomáhat ostatním. V podstatě jsem dělala to, co umím. To, co jsem dělala celý život. To, co potřebovali tisíce lidí, kteří přišli o všechno, včetně naděje. A už sedíme v kanceláři Rádia Ukrajina a diskutujeme o možnostech vytvoření webových stránek fungujících pod Rádiem.

Kanál Telegram je jedním z nejoblíbenějších zdrojů informací na Ukrajině. Jsme na něj zvyklí – jeho skupiny a chaty se staly hlavním zdrojem informací, kde hledat pomoc. Ale webové stránky jsou stálou, a hlavně strukturovanou informační základnou. Proto jsem chtěla proměnit Ukrajinku na zpravodajský web. Strukturu webu jsem nakreslila ručně, tužkou. Přepsala jsem a aktualizovala zprávy z Telegramu a 2. května byl spuštěn web Ukrajinka v Česku fungující pod Rádiem Ukrajina. Tento projekt by nevznikl bez jeho velké podpory a také díky Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky, který ho podpořil grantem. Všem zapojeným, kteří mi pomohli, patří můj velký dík.

Autorka textu: Oksana Maslova