Financování ČT a ČRo by se mělo řešit zvýšením poplatku, ne reklamy

Jiří Kučera, zdroj: NFNZ

Poslanecká sněmovna v polovině letošního července odložila projednávání novel zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, které obsahují především návrhy na změny volby členů kontrolních rad. Předseda správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) Jiří Kučera se domnívá, že stávající znění zmíněných novel je minimálním průsečíkem, na kterém panuje politická shoda. NFNZ a Rekonstrukce státu ale navrhují i další změny v mediální legislativě médií veřejné služby, které by chtěly do zákona zapracovat. Za klíčové potom považují řešení otázky financování České televize a Českého rozhlasu.

Současná vládnoucí koalice si v programovém vládním prohlášení vytyčila plány, které se týkají také zajištění stability financování veřejné služby. Co by se teď podle vašeho názoru mělo stát především, aby stabilita financování byla zajištěna?

Jednoznačně by mělo dojít k navýšení koncesionářského poplatku. Ten se v případě České televize a České rozhlasu nezvyšoval řadu let a bez navýšení poplatku nebude možné službu zajišťovat v takovém rozsahu, v jakém jsme byli zvyklí v posledních dvaceti letech. ČT a ČRo si v roce 2020 nechaly udělat průzkum, ze kterého vycházelo, že většině respondentů by valorizace poplatku nevadila. Bohužel se za poslední tři čtvrtě roku vlády současné koalice nepodařilo k tomu najít politickou shodu.

Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) společně s Rekonstrukcí státu připravil novely Zákonů o ČT a ČRo, ve kterém navrhujete několik úprav stávajícího znění zákonů. Které považujete za nejdůležitější?

Primárně jde o úpravy vedoucí k posílení nezávislosti Rady ČT a Rady ČRo, především v procesu navrhování jejich členů. Za důležité také považujeme zavedení soudního přezkumu rozhodnutí Poslanecké sněmovny týkajících se Rady ČT a ČRo. A pak je samozřejmě podstatná otázka financování.

Z našeho návrhu vzešla „menší novela“, která je podle mého názoru znázorněním průsečíku minimálního politického konsenzu. To znamená tedy shoda na tom, že část radních volí vedle Sněmovny i Senát. Konkrétně Sněmovna volí dvě třetiny členů rad a Senát třetinu, přestože jsme navrhovali, aby každá komora volila polovinu členů rady. Myslíme si totiž, že základní prvek nezávislosti spočívá v tom, aby se většina panující v Poslanecké sněmovně nemohla propisovat do počtu radních a do ovládání rady jako celku. Navrhujeme také zpřesnění definice toho, jaké organizace mohou kandidáty do rad navrhovat. Za nesmyslné také považujeme provázanost dvojího neschválení výroční zprávy o činnosti nebo hospodaření na odvolání celé rady.

Z návrhů na financování se ale v této „malé novele“ žádný neobjevuje…

Pokud jde o navýšení koncesionářského poplatku, nechali jsme způsob jeho navýšení na politickém konsenzu. Vycházeli jsme z našich konzultací s politiky před volbami, ze kterých vyplynulo, že ochota zvýšit poplatek existuje. Bylo to ale zároveň v době, kdy média veřejné služby byla na seznamu priorit i vzhledem k tomu, co se v radách v té době dělo. Rada ČT například řešila problémy, které jí nepříslušely, hlasovala s nižším kvorem, než by měla atd. Proto jsme našli podporu u veškerých demokratických stran.

Navrhovali jsme inflační valorizaci jako formu daně na principu DPH. Jak už jsem ale řekl, nechávali jsme to zároveň na politickém konsenzu. Ten se ale vytratil. Chtěli bychom, aby se v novele objevil závazek, že politické strany budou jednou ročně zveřejňovat, zda jsou pro navýšení poplatku, nebo jakou formu financování podpořily.

Základní prvek nezávislosti spočívá v tom, aby se většina panující v Poslanecké sněmovně nemohla propisovat do počtu radních a do ovládání rady jako celku.

Co legislativní proces zpomaluje? Zmínil jste, že se trochu vytratil politický konsenzus v otázce řešení financování médií veřejné služby. Souvisí to s globálním vývojem, tedy s rostoucí inflací a životními náklady, nebo jsou tu ještě navíc tlaky uvnitř koalice a politických stran, které otázku navyšování poplatku odsouvají dál?

Řekl bych, že prvním zásahem do předvolebních slibů byl vstup ruských vojsk na Ukrajinu. To vedlo k tomu, že se priority posunuly. Zároveň začaly stoupat ceny a útok na peněženky občanů se postupně zvyšuje. To má podstatný vliv. Rovněž si ale myslím, že konzervativní strany ohledně navyšování poplatku neměly jasno. Je to patrné z jejich programů. Například pro ODS je důležitější pochopit to, co je veřejnoprávní služba než nezávislost veřejnoprávní televize. Proto asi pro ni není financování České televize velkou prioritou. Osobně zastávám názor, že nezávislost ekonomická je postavena na roveň nezávislosti politické. To je v mých očích neoddělitelné. Pokud o médiích veřejné služby rozhoduje Sněmovna, tak na ně má mocenskou páku.

Jedna věc je, že navýšení koncesionářského poplatku nemusí být teď politicky vhodné, ale Sněmovna v polovině července odložila projednávání novely, která se týká především změny procesu navrhování a volby kandidátů do rady. Proč?

Jsou prostě jiné priority. Řeší se plyn, energetika a jiné věci, které poslanci vnímají jako urgentnější. Myslím si proto, že do konce prázdnin se o novele jednat nebude.

A vyvíjí teď NFNZ nějaké aktivity, abyste téma vnesli na politický stůl?

Rozhodně chceme mluvit s lidmi z demokratických stran z Poslanecké sněmovny, kteří mají média v popisu práce. Rádi bychom znění novely v průběhu jejího nastolování ještě rozšířili.

Co myslíte, že je reálné, aby Poslaneckou sněmovnou prošlo za předpokladu, že se politická a ekonomická situace do konce roku nezmění? Je reálné, aby se novela Zákonů o ČT a ČRo ve Sněmovně řešila?

Věřím, že poslanci novelu řešit chtějí a že na této tzv. „malé novele“ existuje shoda. Jiná otázka je, jestli bude ochota její znění ještě rozšířit. Budeme chtít politiky přesvědčit o tom, že je třeba přijmout i další změny, které by zákony o ČT a ČRo vybavily pojistkami proti tomu, aby nesloužily účelově zrovna vládnoucí garnituře, ale aby médiím veřejné služby přinášely nezávislost jak v době současné vládní koalice, tak v době koalice nové.

A mezi ty řadíte které?

Vedle toho, co obsahuje „malá novela“ (viz box níže, pozn. red.), tak jde o možnou soudní přezkoumatelnost rozhodnutí radních Nejvyšším správním soudem. Dále by radní měli prokázat znalosti v oblastech médií, managementu, ekonomie a práva a měli by mít pracovní zkušenosti z vedoucí pozice ve firmě či veřejné správě. Prosazujeme rovněž vyloučení možnosti odvolat celou radu. Samostatnou kapitolou je pak otázka řešení financování médií veřejné služby.

Konzervativní strany ohledně navyšování poplatku neměly jasno. Je to patrné z jejich programů.

V návrhu „malé novely“ se objevuje navýšení počtu členů Rady ČT z 15 na 18. Z jakého důvodu?

Souvisí to zřejmě se záměrem navýšit kvalitu v rozhodování rady. Hlavní kompetencí rady je volit a odvolávat generálního ředitele. Současný problém je, že generální ředitel může být odvolán hlasy členů, které volili poslanci. Pro posílení nezávislosti si ale myslíme, že by bylo dobré, aby počet hlasů potřebných k odvolání nebo volbě ředitele byl vyšší, než kolik členů do rady zvolí Poslanecká sněmovna. Kdyby šlo o hlasy radních volených Sněmovnou i Senátem, tak tím by se vládní koalici zabránilo média ovládnout.

Pokud uvažujeme o legislativním nastavení nezávislosti médií veřejné služby, je vůbec reálné dosáhnout depolitizaci volby členů rady? Přicházelo by v úvahu zavedení např. přímé volby, nikoli volbu přes Sněmovnu a Senát?

Když jsme novelu navrhovali, tak jsme zvažovali mnoho modelů a mezi nimi i model přímé volby, a to alespoň pro část členů rady. Znamenalo by to ale taxativní vymezení počtu volitelů a u nás bohužel neexistuje dostatek institucí, které by se do volby mohly zapojit. Když ale rozhodování Sněmovny bude mít zákonný rámec a bude se tedy dodržovat například to, že nelze zvolit kandidáta, který je ve střetu zájmů, nebo kandidáta, který v médiích podniká či je na příjmech z médií závislý, dále se dodrží, že navrhující organizace mají nadregionální působnost a fungují alespoň deset let, tak se tím vylučuje řada možností, jak z kandidátů udělat politické nominanty. Další důležitá věc se týká zavedení přezkumu rozhodnutí Poslanecké sněmovny ve věci odvolání radních soudem, což také vytvoří tlak na transparentnost a rozhodování podle norem. Tato cesta k posílení nezávislosti je podle našeho názoru přijatelnější než přecházet na model, který neodpovídá kulturní zkušenosti posledních 30 let.

Pokud jde o financování, je podle vašeho názoru řešení spočívající pouze v navýšení poplatku, nebo zvažujete i navýšení podílu reklamy ve vysílání ČT a ČRo?

Preferujeme cestu navyšování poplatku, nikoli reklamy. Reklamní trh je jen jeden a komerční televize by mohly poukazovat na to – a zřejmě oprávněně –, že se cítí poškozeny, protože média veřejné služby mají zajištěné financování z koncesionářských poplatků.

Jak by měl legislativní proces probíhat z časového pohledu? Hraje roli to, jestli se novela přijme letos, nebo třeba až příští rok?

Mělo by se postupovat co nejrychleji, je to velmi důležité. Mezinárodní organizace poukazují na to, že bychom mediální legislativu týkající se médií veřejné služby měli řešit. Řítíme se do velmi nejisté doby, pravděpodobně do recese a růstu nezaměstnanosti a do problému s životními náklady. To prostor pro zvyšování poplatku snižuje. Na druhou stranu kvalitní média veřejné služby potřebujeme, a to ještě spíš v době, která se zhoršuje. Novela by se proto měla přijmout co nejdřív. Navíc na poli mediální regulace se toho na evropské úrovni teď děje hodně. Evropský parlament přijal směrnici o digitálních službách a digitálních trzích a chystá se projednávat Media Freedom Act – nařízení o zachování svobody a plurality médií. U nás se to teď neřeší, ale změny, které se týkají vztahu státu, velkých platforem a provozovatelů médií, přijdou i k nám. V tomto kontextu se proto musí proměnit i legislativa médií veřejné služby.

Reklamní trh je jen jeden a komerční televize by mohly poukazovat na to – a zřejmě oprávněně –, že se cítí poškozeny, protože média veřejné služby mají zajištěné financování z koncesionářských poplatků.