Michal Uryč: Online festival nám otevřel v mnoha ohledech oči

Michal Uryč, zdroj: Taktiq Communications

Dva roky po sobě přilákal festival novodobých kutilů Maker Faire Prague na pražské Výstaviště 10 tisíc lidí. Letošní červnové datum padlo.  Proto se agentura v dubnu rozhodla uspořádat první verzi online na světě. Bylo to šťastné rozhodnutí, přineslo kýžený efekt? Co vidí jako silné a slabé stránky tohoto experimentu Michal Uryč, ředitel pořádající agentury Taktiq Communications.

V první řadě. Proč se vůbec PR a komunikační agentura rozhodne pro takovýto festival? Jak souvisí s její obvyklou činností?

Máme silnou divizi moderních technologií, tím pádem se nám do portfolia hodí. A navíc je zřejmé, že se mění celý obor – nevěřím, že PR agentury mohou zůstat jen v pozici těch, kteří vyprávějí příběhy ostatních. Proto jsme začali vytvářet vlastní obsah, který umíme kombinovat se zájmy našich klientů. A nejen jich.

Můžete být konkrétní?

Například jsme na český trh přivedli koncept Slow TV. Není to náhoda, nejlepší kamery, které na to výhradně používáme, vyrábí nás klient, společnost AXIS. No a Maker Faire? Pracujeme například pro ČVUT, což je odborný partner akce.

Jaké jste zvolili promo? Které kanály a formy marketingu jste použili, abyste si zajistili sledovanost?

Byla to kombinace klasického public relations, mediálního partnerství a online reklamy na sociálních sítích, kde máme dlouhodobě solidní komunitu. Díky tomu jsme nemuseli do reklamy dávat tolik peněz – navíc jsme je ani neměli.

Neznamená online verze MFP tak trochu začátek konce pro klasickou verzi „offline“? Proč někam jezdit, když můžu mít všechno pohodlně na dlani, dokonce si můžu leccos i vyzkoušet…

Zatím ne. Ale po pravdě, online verze byla pro některé diváky zajímavější než ta klasická. Měli vlastně komentovanou prohlídku, kterou normálně nenabízíme, a navíc možnost podívat se rovnou do dílen makerů. Nabídli jsme také workshopy, na které si zájemci koupili dopředu materiál... a prostě kutili doma.

Všechno jste zvládali sami? Kolik partnerů se na pořádání podílelo? 

Klíčoví byli dva partneři: Quix s námi vytvořil virtuální studio, dílny a celkově se podílel na tom, že všechno klaplo. Díky Mall.TV jsme se mohli pustit do streamů a měli jsme úložiště pro všechna videa plus mediálního partnera v jednom.  

Byly nějaké hlavní zádrhele, které třeba znemožnily větší účast partnerů?

Finančně akci umožnilo hlavní město Praha, které nám poskytla grant, a Prusa Research, což je nejen světová jednička 3D tisku, ale také stabilní partner Maker Faire Prague. Ale přiznám se, že jsme se naivně domnívali, že seženeme i další podporovatele. To se příliš nepovedlo. Nevybírali jsme ani vstupné, tím pádem byl rozpočet asi na čtvrtině obvyklé výše.

Je to tedy tak, že někteří z vašich technologických klientů projekt výrazněji nepodpořili, přestože by se to dalo očekávat?

Nám se hlavně nepovedlo přesvědčit subjekty, které mají mít logicky zájem na tom, aby se děti a studenti nebáli světa techniky. Maker Faire, ať už verze online nebo offline, je přece líhní studentů, zdatných zaměstnanců, vědců, vizionářů, zkrátka rozumově a kreativně vybavených lidí, kteří obstojí v  budoucím světě. Ne každý přece musí na vysokou ekonomickou.

V čem je problém?

Představte si klasický Maker Faire Prague, ten, který jsme pořádali po dva předchozí roky. Sjede se deset tisíc lidí, aby se podívalo, jak 200 „podivínů“ kutí specifické vynálezy, především za pomoci vědy a techniky. Záměrně říkám podivínů. V tom to totiž je. Lidé, kteří smýšlejí stejně, jsou nadšení z někoho, kdo pomocí tekutého dusíku namaže vodku na chleba, kdo si vyrobí mluvící hodinky nebo kdo pošle balón s GPS a kamerou do stratosféry. Ale velké firmy mají mnohdy potíž vidět v těchto lidech, extrémně chytrých a nadaných, ale kutících doma v malé dílně, budoucí Elony Musky.

Nevybírali jsme ani vstupné, tím pádem byl rozpočet asi na čtvrtině obvyklé výše.

Pak logicky nevidí ani potenciál pro sebe.

No právě. Problém vidět v makerech samotných, případně v návštěvnících této akce, své budoucí nadějné studenty se stážemi na MIT a spoustou světových patentů má ale zatím i většina vysokých škol technického zaměření, což nás dost mrzí. Popravdě tomu moc nerozumím, ale o to víc to chceme změnit.

Letošní verze festivalu byla tedy online. Pojďme teď k němu. Zmínil byste největší překážky, které jste museli překonat na cestě k online verzi festivalu?

Vedle omezeného času to byl výběr online platforem. Chtěli jsme jak živý přenos, tak jednotlivé workshopy. Báli jsme se toho prvního, ale nakonec byly problémy spíše s workshopy – nemyslím obsahově, ale technicky.

V čem tato verze splnila vaše očekávání?

Dokázali jsme nabídnout něco, o čem jsme ani neuvažovali u klasické verze. Je to asi paradoxní, ale je nám jasné, že klasickou verzi musíme už vždy obohatit právě o to, co fungovalo skvěle na online, např. komentované prohlídky, videa z dílen, ale také online workshopy pro lidi, kteří přijít fyzicky nemohou.

Byly také oblasti, kde jste cítil, že věci nejdou, jak by měly?

No jasně. Nepovedlo se více vtáhnout diváky takříkajíc do hry. Měli jsme ideu, že jim umožníme diskutovat i v rámci živého vysílání: klást otázky, ale klidně se zapnout do vysílání i pomocí videa. Virtuální studio by to umožnilo, ale my na to prostě neměli čas. Web byl hotový za měsíc, tedy 10 dní před akcí. Takže naše manévrovací možnosti byly minimální.

Co bylo z vašeho pohledu rizikové v průběhu samotných přenosů?

Technika. Nikdy jsme neměli jistotu, že to, co funguje teď, bude fungovat i za 20 minut. Proto jsme leckdy neriskovali a část živých vstupů předtočili, abychom je mohli pustit do přenosu kontrolovaně. Jednou se nám to nevyplatilo, protože pár GB nepošlete a nepřipravíte do vysílání tak rychle.

Je to asi paradoxní, ale je nám jasné, že klasickou verzi musíme už vždy obohatit právě o to, co fungovalo skvěle na online.

Jaká nakonec byla čísla sledovanosti? Mohlo to být víc? Jak?

Používáme ukazatel sledovanost, která byla za oba dny v řádu několika desítek tisíc. Unikátní návštěvníky jsme měřili na našem webu. Tam jsme byli v tisících. Jasně, mohlo to být podstatně více. Zatímco fyzický festival je omezen dopravou a ubytováním, online verze byla dostupná opravdu všem. A zdarma. Konec konců, Prusa Research si nechal celou akci simultánně tlumočit do angličtiny a vysílal ji na svém FB pro celý svět. My díky tomu dostali gratulaci například od římského Maker Faire, který je s přehledem evropské č. 1, a mateřské americké centrály. Teď se nám zdá, že je to především otázka času. Opět musím říct, že od nápadu k realizaci uběhlo v případě Maker Faire Online skutečně jen šest týdnů. Férově je třeba říct, že svou roli hrály i omezené zdroje.

Máte konkrétní plány, jak s Maker Faire Prague dál, ať už s jakoukoliv jeho verzí?

To je dobrá otázka. Částečně jsem odpověděl. Ačkoliv je akce úspěšná co se týká zájmu diváků nebo návštěvníků, rádi bychom ji dali další dynamiku. Rýsuje se už pro letošní podzim jedna varianta, kterou bychom rádi překvapili.