Radek Lain: Kauza ukázala sílu Blesku a pokřivené mediální prostředí

Radek Lain, zdroj: Czech News Center

Fotografie deníku Blesk rozpoutaly v pátek 23. října politické napětí, které vedlo k odstoupení ministra zdravotnictví Romana Prymuly. Informace o fotografiích v Blesku převzala všechna rozhodující média, velmi rychle se ale začaly objevovat i různé legendy, jak celá kauza vznikla. Jak jste to z pozice šéfredaktora deníku, který odhalení schůzky Romana Prymuly a Jaroslava Faltýnka v restauraci na Vyšehradě přinesl, vnímal?

Tady se z mediálního pohledu stala obrovská věc. A zároveň se ukázalo, jak je celé české mediální prostředí zcela pokřivené. A jak ti, kteří tu mediální kulturu mají vytvářet, ji vlastně ničí. Když ty fotografie v Blesku vyšly, vedoucí ostatních redakcí měli dvě možnosti. Buď to téma zvednout a se vší vážností se mu věnovat. Anebo ho začít rozporovat, pokud by měli jakékoliv pochybnosti. A tady se vlastně odehrávalo obojí najednou. Zatímco to téma přebírala jedna redakce za druhou, jednotliví redaktoři z těch stejných redakcí to všechno shazovali. Přečtěte si zpětně na sociálních sítí jejich příspěvky. Projděte si publicistické pořady, které se touto kauzou zabývaly. A co v nich konkrétní novináři šířili za dezinformace. V tom lepším případě s dovětkem, že k tomu nejsou důkazy. V tom horším bez toho. A korunu tomu nasadil Petr Nováček, který z pozice elitního komentátora Českého rozhlasu obchází média a úplně bez skrupulí a bez jediného ukázaného důkazu v rozhovorech šíří o Blesku naprosté lži.

Řekl, že Blesk fotografie ministra nepořídil, pouze je koupil.

A že ministr padnul na politickou provokaci. Když to dovedu do krajnosti, tak on i svým kolegům v Českém rozhlase vzkázal, že tedy zpracovávají a rozvíjejí téma, které je součástí politické provokace. Čímž shodil i jejich práci a znevážil médium, které ho platí. Protože předpokládám, že Český rozhlas tohle rozlišit dokáže, a tématu, které je předmětem politické provokace, by se nevěnoval. Problém je, že pan Nováček nemůže ukázat důkazy na podporu svých tvrzení, protože žádné takové důkazy neexistují. Tak očekávám, že to zcela jasně vysvětlí. Nebo prožije vrchol kariéry sice s čerstvě uděleným státním vyznamenáním, ale zároveň s cejchem lháře.

Vy jste se naopak po celý týden k té věci vůbec nevyjadřoval. Byl to záměr?

Ano. Aby byla redakce co nejvíce chráněna. A abychom od toho podstatného nestrhli pozornost úplně někam jinam. Primárním cílem bylo ukázat problém a donutit zodpovědné ho řešit. Kolikrát média za posledních patnáct dvacet let donutila nějaké politiky k tak zásadní reakci? Spočítáte to na prstech jedné ruky. A přitom těch zásadních kauz tady byla spousta, všichni je známe. Vždycky ale měly podobný průběh. Novináři napsali první článek a hned vzápětí si kolem toho udělali vlastní show. Od těch případů strhli pozornost k sobě a nakonec se ocitli v pozici, kdy jen museli obhajovat svoje postupy a bránit se. A když nebyli úplně znevěrohodněni a za několik dní se přeci jen ubránili, celá kauza mezitím odezněla do ztracena.

Ve zmíněném textu v deníku Blesk, který vyšel po více než týdnu od zveřejněných fotografií, jste naznačil, že teorie, které se začaly o původu fotek spřádat, jsou liché. Je možné uvést, jak fotografie vznikly?

Dostali jsme tip do redakce a na jeho základě naši fotografové k té restauraci přijeli. Když zjistili, že je otevřená, tak si jen počkali, co se bude dít. A vyfotili to. To je celý příběh. Povedlo se to i díky shodě náhod. Že tam třeba ze svých domovů vůbec stihli dojet tak, že aktéry na místě ještě zachytili. Toho procesu se neúčastnil jediný člověk, o všem vědělo několik redaktorů, celé vedení redakce, fotografové. Ti všichni jsou svědci celého děje.

Také se objevily dohady, proč jste fotografie zveřejnili až v pátek, když vznikly už ve středu.

Ty fotografie vznikly v noci ze středy na čtvrtek, kdy už jsme měli po uzávěrce čtvrtečního vydání printového Blesku. Abychom té informaci dodali důležitost, chtěli jsme ty fotky zveřejnit ve stejný čas jak v printu, tak na webu. Proto jsme museli počkat celý den. Zároveň jsme tím získali čas, abychom si ujasnili, co ty fotky říkají a jak k nim budeme přistupovat.

Jakým způsobem lze ověřit, že ten tip nezavolal někdo, kdo by byl součástí nějaké politické hry?

Tady je důležité to, že jsme s tím zdrojem opakovaně několikrát mluvili. Pokud bychom se měli stát součástí nějaké hry, tak předpokládám, že se nám s ním po prvním kontaktu už nepodaří spojit. Což bychom považovali za varovný signál, proč ty fotky nevydávat. Nebo minimálně nejdřív konfrontovat aktéry, kteří na těch fotografiích jsou, a teprve pak je vydat. A ne obráceně.

Zvažovali jste, že byste fotografie exministra Prymuly a poslance Faltýnka vůbec neotiskli?

Ne, nebyl k tomu ani důvod. Zachytili jsme situaci, která zcela odporovala oficiálnímu vystupování politiků v situaci, ve které se celá společnost nachází. Navíc ti aktéři dodnes účel schůzky nedokázali přesvědčivě vysvětlit. To, že se tomu začala věnovat i další média, jen urychlilo spád událostí. Kdyby to ostatní nechali ležet, dokráčeli bychom k podobnému výsledku sami. Jen by nám to trvalo o několik hodin nebo dní déle.

Titulní strana a strana 2 deníku Blesk, který informoval o schůzce exministra v zavřené restauraci, zdroj: repro Blesk

Nesnažilo se na vás okolí zjistit, zda nemáte víc fotek? Protože kolem té schůzky panovala řada informací a ani nebylo zřejmé, kolik lidí se na ní vyskytlo.

My čekali, jaké bude mít odhalení té schůzky dopady. A všichni ostatní kolem naší redakce kroužili a pátrali jen po zdroji. Přišlo mi to absurdní. To je jako kdybychom my volali novinářům do jiných redakcí a ptali se jich, na základě jakého zdroje něco napsali. Nerozumím tomu, proč někdo počítal s tím, že ten zdroj prozradíme.

Tušil jste, že můžou mít ty fotky takový dopad? U nás nebývá tak časté, aby vrcholní politici po chybách odstupovali.

Osobně jsem si nemyslel, že povedou k odchodu ministra, ale věděl jsem, že to je zásadní věc, kterou bude muset s panem Faltýnkem vysvětlit. Všichni tušíme, že se v politice děje spousta zvláštních schůzek ve zvláštní dobu a na zvláštních místech, jen se na ně nepřichází každý den. Celkem mě překvapila reakce zúčastněných, myslel jsem si, že si schůzku lépe obhájí. Zamotávali se do toho s každým dalším vyjádřením. Až se do toho zamotali úplně.

Titulní strana deníku Blesk z pátku 23. října, na které je inkriminovaná fotografie ministra před restaurací na Vyšehradě, není jediným otvírákem pátečního vydání. To je možná překvapivé, proč jste to tak udělali?

To bylo pragmatické rozhodnutí, že titulní stranu rozpůlíme. Věděli jsme, že kauza ministra se bude řešit. Druhé téma se týkalo toho, jak lidé postiženi covidem mohou od státu získat peníze. To je v tomhle období důležité praktické téma pro život našich čtenářů, a proto jsme ho tam také chtěli mít ve výrazné podobě.

Blesk posledních pět let používá slogan „Síla na vaší straně“, který má vystihovat proměnu deníku v posledních letech, kdy se staví na pomoc obyčejným lidem. Zmínit můžeme projekty jako Šmejdi (odhalování praktik okrádání seniorů), Blesk tlapky (pomoc pro týraná zvířata) nebo Ombudsman Blesku (právní poradna). Nezaměříte se teď na základě poslední zkušenosti víc na politická témata?

Chceme se nadále věnovat především obyčejným lidem, být pomocníkem v jejich životech. To je primární cíl. Co se stalo, je ale také potvrzení toho, jak silnou a dominantní pozici má Blesk v rámci českého mediálního prostředí. Hlas Blesku teď bude ještě mnohem silnější, všichni ho musejí brát vážně. Ať se jim to líbí, nebo ne.