Ve spotřebitelských soutěžích padl zásadní rozsudek

Zdroj: Shutterstock

Při loňském vysílání šesté řady soutěže Česko Slovenská Superstar, které probíhalo souběžně na televizních stanicích Nova a Markíza, se mohlo zdát, že diváci na obou stranách hranice viděli to samé. Nicméně zatímco na Slovensku se z došlých hlasů diváků losoval po skončení soutěžního bloku výherce auta, v Česku k ničemu takovému nedošlo. Důvodem byl aktuální zákon 186/2016 o hazardních hrách, který problematizuje použití SMS jako nástroje pro přihlášení do spotřebitelské soutěže. Nyní však v tomto směru padlo přelomové rozhodnutí.

Na sklonku loňského roku vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí ve sporu finanční správy proti vydavatelství Bauer Media, které ve svých časopisech pořádalo soutěže pro čtenáře. Za jejich provozování dostalo od Specializovaného finančního úřadu a Odvolacího finančního ředitele pokutu v řádech několika milionů korun, a to kvůli tomu, že předmětné soutěže naplnily dle finančních orgánů „definici loterie dle zákona o loteriích“, tedy že pracovaly s náhodným principem soutěže a vložením sázky v podobě úhrady ceny prémiové SMS.

Soud dal za pravdu argumentaci vydavatelství, že spotřebitelské soutěže nemohou být podřazeny pod režim loterního zákona (a aktuálně tedy ani hazardního zákona) za situace, kdy účelem jejich provozování není dosahování zisku, ale pouze podpora jiné podnikatelské aktivity. Na tom nic nemění ani skutečnost, že vstup do soutěže je podmíněn úhradou drobné částky, například 9 korun na Premium SMS.  

Zároveň podle soudu nelze uložit pořadateli soutěže sankci, pokud není u soutěže prokázána společenská škodlivost. „U soutěží, jejichž provozování není předmětem podnikatelské činnosti a které nejsou organizovány za účelem dosažení zisku z této činnosti, totiž bude společenská škodlivost zpravidla poměrně nízká, či dokonce žádná,“ píše soud ve svém rozsudku s tím, že s ohledem na výši částek (v daném případě cena SMS zprávy za 9 korun) je lze jen stěží srovnávat s klasickými hazardními hrami typu výherních automatů, či kupříkladu karetních hazardních her.

„Organizuji-li soutěž na podporu výrobků, nejde přece o loterii. Prodávám konkrétní výrobek a nikoliv los nebo sázkový ticket. Vynakládám oprávněné náklady na realizaci soutěže, jsem výrobce, obchodník nebo mediální dům. Zákon mi nemůže přikazovat, jaký komunikační prostředek se zákazníky mohu použít,“ komentuje Michal Horák, ředitel společnosti ATS Praha, poskytující služby spojené s prémiovými SMS.  

Spotřebitelské soutěže byly již od počátku 90. let de facto omezeny na minimum v důsledku zákona 220/1990 o loteriích a jiných podobných hrách. Ten blokoval náhodný výběr výherce a považoval podmínku jakéhokoliv nákupu produktu za vklad do hry neboli loterii. Proto bývalo často součástí soutěží v té době počítání míčků, kreativní otázky či komise na jejich vyhodnocování, to vše jen proto, aby bylo vyhověno použité právní normě.  

S novelou zákona 378/2015 na ochranu spotřebitele se podařilo vyjmout regulaci spotřebitelských soutěží z působnosti zákona o loteriích a dostat ji do souladu s Evropským právem. „Jako skupina asociací APMS, ČAEK, AKTV, AKA a ADMEZ jsme věřili, že tím jednou pro vždy vyřešíme i způsoby komunikace účastníků v soutěži. Nicméně i přes náš a soustavný tlak na MFČR se do v té době formulovaného Zákona o hazardních hrách (2016) opět dostala podmínka, která vystavovala pořadatele soutěží riziku až trestního postihu v případě použití Prémiové SMS jako nástroje pro účast v soutěži. Všude ve vyspělé Evropě včetně např. Slovenska jsou poměrně přesně vymezeny hranice, kdy lze použití Prémiové SMS považovat za „vklad“ a kdy jde o nesmyslnou šikanu pořadatelů,“ podotýká Michal Horák, který je předsedou představenstva asociace ADMEZ.  

Zmíněný judikát Nejvyššího správního soudu tak prokázal podle Horáka mimořádnou schopnost problematiku pochopit, což bude mít za následek stanovení tolik potřebné právní jistoty pro provozovatele soutěží.

-stk-