Jan Foukal, zdroj archiv Jana Foukala
Letošní 49. Letní filmová škola v Uherském Hradišti (LFŠ) si i letos udržela unikátní pozici filmové nesoutěžní přehlídky spojující filmový festival s přednáškami a besedami (ostatně filmoví nadšenci sem přijeli do „školy“), koncerty, výstavami, divadlem a DJ sety, k poslechu i tanci hrály cimbálovky. Celé to vlastně bylo jako vždy jedním velkým happeningem, jehož cílovou skupinou byli studenti středních a vysokých škol, mezi účastníky byli ale i pamětníci prvních ročníků Školy, tedy ti, kteří bylí cílovkou před oněmi bezmála padesáti lety.
Programově se Filmovka profiluje jak „výukou“ filmové historie, tak předpremiérami nekomerčních českých filmů. Jejich producenti a distributoři si dobře uvědomují, že účastníci z celé země sdělí své filmové dojmy svým přátelům doma i na sociálních sítích a pomohou tak pomocí WOM zvýšit povědomí o zde uvedených filmech. Pomáhají tomu i besedy s jejich tvůrci, které projekce následují. Díky svému bezprostřednímu projevu si tak hrdinka černé komedie Přišla v noci Simona Peková vysloužila nejdelší letošní potlesk a značnou virální pozornost díky natáčení účastníky besedy a postování.
Nás zaujal Jan Foukal, který zde uvedl svůj nový dokument Sami doma, kde s humorem zachycuje soužití dvou spolupracovníků z hudební branže během tuhé karantény při covidu. Jedním z nich je právě režisér, sám také hudebník, filmový režisér (hraný film Marťanské lodě s Eliškou Křenkovou) a frontman kapely Bert and friends. Své druhé umělecké já na Filmovce předvedl na koncertě právě s Albertem Romanutti.
Foukal ale také působí jako pedagog na pražské VOŠ Publicistika, kde studenty učí, jak co nejlépe připravovat pro média publicistické výstupy. „Úkolem naší školy je naučit studenty, jak napsat zprávu či vytvořit TV či rozhlasovou reportáž. Já se toho ujal z trochu sentimentálních důvodů – sám jsem totiž školu před 20 lety navštěvoval. V té době byla investigativa ‚královskou disciplínou’ žurnalistiky. Novináři se stavěli na stranu dobra, odkrývali zločiny, často obětovali své vztahy a soukromí“. Foukal zdůrazňuje, že zejména veřejnoprávní média musí být nestranná.
„Na VOŠ Publicistika jsem začal působit jako ‚opravář všedního dne’, zaváděl mezi studenty zásady tzv. solution journalismu. Reportáže, v anglosaském žurnalismu zvané solution stories, jsou založeny na ověřených podkladech vysvětlujících, jak a proč řešení popisovaných událostí fungují či nefungují. Hlavním cílem je prezentovat čtenářům a divákům pravdivý a podrobný názor na téma a zaměřit se na řešení jejich konkrétních problémů. Žurnalista musí přinést shrnutí problému, navrhnout jeho řešení, přiznat své osobní stanovisko. Studentům říkám: mějte otevřené oči, najděte svoje téma, vypátrejte pomocí nalezených zdrojů jeho příčiny, rešeršováním ho zasaďte do souvislostí, natočte krátké video, umístěte ho na sítě. Hlavně se nebojte poté, co problém odhalíte, ho pojmenovat. Je třeba být aktivní, nikoli aktivistou. Trvám na tom, aby studenti ověřovali získané informace, rozvíjeli kritické myšlení, i když představují svůj vlastní názor. Byl bych rád, aby se studenti nebáli používat nadsázku“.
Jak Foukal hodnotí rozdíl v získávání informací z klasických médií a na sociálních sítích? „Lineárním médiím úplně unikla jedna generace. Ta televizi vůbec nesleduje, nemá o jejich pořady zájem. Ukáže se, zda dokáže diváky přivést zpět. Studentům zdůrazňuji, že úkolem dobré publicistiky je a bude, přinášet vyargumentované svědectví o tématu, opřené o etiku autora a jeho postoje ke světu“.
Autor textu: Aleš Hudský
Tagy
