Z redakcí zvažuje odchod třetina novinářů a novinářek

Marína Urbániková a Jitka Adamčíková, zdroj: Ženy v médiích

Téměř třetina novinářů a novinářek aktuálně zvažuje odchod z redakce a víc než čtvrtina dokonce opuštění žurnalistiky jako takové. Podle zveřejněné studie spolku Ženy v médiích je na vině nízké finanční ohodnocení, přetížení, pracovní nestabilita a prekarizace, ale také nepříznivé podmínky pro slaďování práce a rodiny, časté zkušenosti s různými útoky a nenávistnými projevy a zejména v případě žen také sexuální obtěžování, ke kterému často dochází přímo v redakcích.

Spolek Ženy v médiích zveřejnil výsledky svého dotazníkového průzkumu Být novinářem a novinářkou v Česku. Online šetření, do kterého se zapojilo 472 novinářů a novinářek z různých redakcí, přináší data o pracovních podmínkách v českých médiích. Studie se zaměřila na tři okruhy, a to pracovní podmínky, slaďování rodinného a pracovního života a zkušenosti s obtěžováním a násilím. „Na rozdíl od zahraničí systematická data na tato aktuální témata v České republice dosud chyběla,“ říká hlavní autorka výzkumu Marína Urbániková, socioložka médií z Masarykova univerzity a jedna ze zakládajících členek spolku.

Nejzávažnějším pociťovaným problémem české žurnalistiky je z pohledu novinářů a novinářek špatná finanční situace médií (dle 88 % dotazovaných) a s tím související nízké finanční ohodnocení (83 %) a pracovní přetížení (76 %). Dalším problémem je pak nestabilita pracovního postavení. Téměř čtvrtina (24 %) novinářů a novinářek pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Pokud by si však mohli vybrat, přibližně dvě třetiny z nich (67 %) by přitom upřednostnili pracovní poměr. Relativně vysoký podíl respondentů aktuálně zvažuje odchod z redakce (31 %) nebo dokonce odchod ze žurnalistiky jako takové (28 %). „Odchod významně častěji zvažují ženy, nejmladší generace novinářů a novinářek do 40 let a ti na řadových pozicích. To lze číst jako jasný signál, kterým skupinám podmínky v českých redakcích příliš nevyhovují,” podotýká Urbániková.

Zdroj: Ženy v médiích. Q: Nakolik závažné jsou pro Vás osobně následující problémy a výzvy, kterým novinářská profese v současnosti čelí? (rozhodně nezávažné; spíše nezávažné; spíše závažné; rozhodně závažné; rekódované odpovědi rozhodně závažné + spíše závažné). N=464.

Více než polovina novinářů a novinářek také vnímá jako problém obtížné skloubení práce a osobního života. Firemní školku, dětskou skupinu či příspěvky na hlídání dětí nabízí redakce jen ojediněle. O tato opatření je přitom velký zájem: více než polovina rodičů uvedla, že by je ráda využila, pokud by jim je zaměstnavatel nabídl.

Téměř všichni novináři a novinářky se osobně setkali s urážkami, nadávkami a zesměšňováním ať již online či offline (97 %). Zatímco novináři častěji čelí útokům vůči své domnělé politické orientaci a profesní reputaci, útoky na novinářky častěji směřují na jejich  inteligenci, gender či vzhled. Zkušenosti s online nebo offline výhružkami uvedlo 70 % novinářů a novinářek a více než třetina (35 %) novinářek také někdy zažila vyhrožování sexuálním násilím. „Desetina respondentů, jak muži tak ženy, zažila fyzické napadení,” udává Urbániková a doplňuje: „Oblastí, kde se zkušenosti novinářů a novinářek diametrálně liší, je sexuální obtěžování, se kterým se aspoň jednou ve své kariéře v médiích setkalo 76 % novinářek. Významnou zprávou o atmosféře v českých médiích je zjištění, že novinářky se se sexuálním obtěžováním setkávají zejména v samotných redakcích: alespoň jednou zažilo nějakou formu sexuálního obtěžování přímo od kolegů nebo nadřízených až 52 % respondentek.”

„Náš výzkum napovídá, jaké kroky by mělo vedení redakcí podniknout,” říká předsedkyně spolku Ženy v médiích, mediální analytička Jitka Adamčíková. „Inspirací může být plán na podporu diverzity britské BBC či odpovídající strategie a akční plány navržené Evropskou vysílací unií. V oblasti bezpečí dává návod holandský systém nahlašování a řešení útoků na novináře PersVeilig. Hodláme navrhnout vhodná opatření týkající se slaďování pracovního a rodičovského života a ochrany novinářů a novinářek před útoky i pro české redakce a aktivně podporovat mediální organizace v jejich zavádění,” uzavírá Adamčíková.

Plný text výzkumné zprávy je ke stažení zde. Výzkum podpořilo Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Velvyslanectví Nizozemského království.