Zahraniční zpravodajství očima Jana Fingerlanda

Jan Fingerland, zdroj: NFNZ

Letos poprvé byla v rámci soutěže Novinářská cena udělována také Cena Daniela Anýže za zahraniční zpravodajství, která je pojmenována právě na počest tohoto odborníka na americkou politiku, který v minulém roce nečekaně zemřel. Laureátem ceny se stal Jan Fingerland, novinář a specialista na Blízký východ. Fingerland je rovněž autorem knihy Hebrejky, která se věnuje interpretacím příběhů biblických žen napříč staletími. Tato kniha získala byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. V podcastu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky V pressu prozradil Davidu Klimešovi, jak přistupuje k zahraničnímu zpravodajství, jaké kvality by měl podle něj takový „zahraničář” mít, a jak se z jeho pohledu vyvíjí situace v Izraelsko-palestinském konfliktu.

Právě novinářský styl Daniela Anýže popisuje Fingerland jako jemu osobně lidsky blízký. Anýže označuje za jednoho z typů „zahraničářů”, který tuto práci prováděl s obrovskou erudicí, lehkostí psaní a určitým osobním šarmem. Dokonce ho přirovnává k řemeslníkovi, jelikož v rámci jeho textů vnímal jistou zvláštní solidnost a jistotu u informací, které v nich četl. V podcastu se však Fingerland vyjádřil také k jiné vlastnosti, kterou má s Anýžem společnou. Jedná se o jeho zálibu v ironii a suchém humoru.

V roce 2019 napsal Fingerland komentář Žid v čele ukrajinských fašistů, který měl ironicky poukázat na potřebu některých lidí dělat za každou cenu z Ukrajinců fašisty. Tehdy zdůraznil etnický původ prezidenta Zelenského. Text ale v podstatě upozorňoval na to, že Ukrajinci nejsou žádní fašisté, a to i proto, že si zvolili Zelenského do čela. Paradoxně se pak ovšem Fingerland setkal s tím, že proti němu vystoupili i lidé, kteří se domnívali, že je antisemita, který příliš zdůrazňuje to, jestli někdo je nebo není žid. „Já se považuji za experta na situaci židů v evropské politice v posledních několika stech letech, amatérského, ale přece jenom jako specialistu, který toho hodně četl a hodně zažil,” říká Fingerland. Mluvil s desítkami, možná stovkami židů z postsovětského prostoru a má naakumulovanou velkou znalost mimo jiné i toho, jak tito lidé vnímají své postavení na Ukrajině.

Od té doby si dává větší pozor na ironii a dokonce už opakovaně měnil titulek svého příspěvku, protože se obával, zda se neblíží k jisté hranici, která může být nebezpečná. V dnešní době podle něj ochota vnímat něco jako understatement, overstatement, hyperbolu či ironii velice poklesla. Zdůraznil také vážnost mladší generace, přestože se sám necítí být součástí žádné generace a nechce se účastnit žádné generační války.

Zahraniční novináře lze dle Fingerlanda rozdělit na dva typy. Prvním z nich jsou hvězdy, tedy lidé, kteří vystupují více jako hvězdy nebo udělají sami sebe součástí zprávy. Typicky se podle něj jedná o osoby, které mají blízko k České televizi. Sám sebe Fingerland nepovažuje za televizní typ, přestože novinářsky vyrůstal právě v televizi. Naopak druhý typ zahraničního reportéra, který nazývá typem analytickým, je více podobný stylu Daniela Anýže. Ten se dokázal mentálně stavět až za událost samotnou.

Důležité je podle Fingerlanda i to, jak moc si konkrétní médium nebo novinářská kultura představuje, že člověk musí znát osobně region, o kterém píše. Sám řekl, že se vzorce z minulosti opakují a nebo proměňují a pokud člověk ví, co se stalo před sto lety, tak to zůstává stále relevantní. Dobrý zahraničář by se tedy měl snažit znát dobře minulost daného regionu.

Po získání Ceny Daniela Anýže byl prý Fingerland v rozpacích, protože je už dlouhou dobu formálně řazen spíše mezi komentátory. Nejezdí tedy na zahraniční cesty, ze kterých by reportoval. „Jsem rád, že jsem se v tom našel, a že můžu takovýhle typ zahraničářství vykonávat,” doplňuje. V jeho případě prý bylo důležité, že měl možnost pobývat dlouho v různých částech světa, třeba právě na Blízkém východě, ale i tak se domnívá, že tam mohl strávit času více.

I komentátoři jsou podle Fingerlanda dvojího druhu. Jedním typem je ten, který říká, co si o situaci myslí. Druhý je naopak ten, kdo se snaží tu situaci více rozebrat, analyzovat a ukázat, jak spolu souvisejí jednotlivé skutečnosti. On sám se snaží být tím druhým typem. Zdůrazňuje však, že by všichni novináři měli mít podobné obecné kvality, a to umět psát, zjistit si informace, rozlišovat důležité a nedůležité a musí být nějakým způsobem solidní.

Fingerland se v podcastu vyjádřil také k dnešní debatě o izraelsko-palestinském konfliktu. Ta je podle něj velmi divoká především proto, že si zde lidé na obou stranách projektují nějaké své osobní věci a je plná emocí. Sám debatu nazývá nezdravou a poukazuje na to, že se dá přirovnat pouze k té o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, který má ovšem jiné parametry. Někdy ho však až překvapí, co všechno lidé, kteří se vyjadřují z pozice odborníků na situaci na Blízkém východě, o konfliktu neví. Často si podle něj příliš neověřují některá fakta nebo neznají události, ke kterým došlo třeba před 25 lety. V této konkrétní debatě tedy nejsou špatné jen nepatřičné emoce, ale také to, že „není dost úsilí jít až za kulisu,” dodává.

V kontextu konfliktu Fingerland vysvětluje, že se podle něj nejedná o útok na Gazu nebo jednoduše konflikt dvou ozbrojených celků, ale je to především viditelný projev mnohem větších problémů, pohybů, konfliktů a proudů uvnitř blízkovýchodního konfliktu. Hnutí Hamás by dle Fingerlanda válku nikdy nespustilo, pokud by nemělo za sebou podporu Íránu. Naopak za Izraelem v dnešní době stojí mnohé arabské země, které by donedávna stály za hnutím Hamás. Existuje totiž také jistý konflikt mezi Íránem a arabskými sunnitskými zeměmi, který je spíše skrytý. Izraelsko-palestinský konflikt tedy považuje spíše za viditelný projev a jednu z náhradních válek mezi dvěma bloky. „To, co se momentálně odehrává v Gaze, je jenom taková erupce sopky. Láva se řine na povrch různými vedlejšími cestami,” říká Fingerland.

Na závěr promluvil také o plánech na svou další knihu, Hebrejky 2. Právě jeho první kniha Hebrejky sklidila velký úspěch, a dokonce získala nominaci na cenu Magnesia Literu za publicistiku. Jedná se vlastně o soubor článků, které prezentují čtení Bible jako literárního díla. Fingerland poukazuje na to, že takový úspěch neočekával a vlastně sám sebe ani nepovažuje za spisovatele. Úspěch knihy podle něj zapříčinilo také to, že byla vydána nakladatelstvím Pražské příběhy Dana Hrubého a grafickou úpravu ke knize vytvořila Helena Zahrádecká. „Kdybych to vydal sám, tak by to žádnou nominaci nemělo a možná bych na tom prodělal kalhoty,” řekl Fingerland. Očekával, že se knihy prodá pár set nebo pár tisíc kusů, a tak nominaci a celkovou popularitu knihy považuje za velký bonus.

Celý díl podcastu s Janem Fingerlandem si můžete poslechnout zde: