Petr Dařílek: Kontaktní marketing je pro nás klíčový, i když nákladný

Petr Dařílek, zdroj: Pivovar Ferdinand

„Chvála Bohu, nic nového, děláme to pořád stejně. A ta ‚stejnost‘ je pro nás typická,“ odpovídá Petr Dařílek, jednatel benešovského Pivovaru Ferdinand, běžně na otázku, co je u nich nového. V rozhovoru otevřeně popisuje, jak tradiční pivovar balancuje mezi řemeslnou poctivostí, tlakem na inovace a proměnami trhu. Mluví o tom, proč je pro Ferdinand klíčový osobní kontakt s hospodskými, co obnáší regionální marketing i proč v Benešově stále věří v sílu klasického českého ležáku, který tu vaří od dob rakousko-uherské monarchie.

Točíte nebo čepujete?

Nechávám to na lidech a ať si každý vybere jak chce. Čeština je v tomhle směru bohatá. Líbí se mi, jak každý hospodský má svá pravidla, které většinou nastavuje se svými štamgasty.

Jak se podle vás změnil pivovarský trh a spotřeba piva od doby covidu? Byl covid skutečně takovým předělem?

Covid byl pro celý gastrosegment zásadním zlomem. Spousta lidí odešla z gastronomie i hotelnictví a už se do těchto oborů nevrátila. Vidíme to na nedostatku kuchařů i provozovatelů, kteří zcela změnili životní směr. Práce v restauracích a hospodách je náročná, často zahrnuje večery, víkendy. Změnilo se i spotřebitelské vnímání piva, změnila se filozofie přístupu k pivu i k návštěvě hospod.

To jsou hospody, co maloobchod? V době covidu byl přece velký nárůst prodejů přes obchody a rozvozy.

Ano, v době uzavření hospod se všichni snažili najít cesty, jak přežít. My jsme posílili rozvozy piva domů, což lidé ocenili. Po znovuotevření se ale poptávka vrátila k původním hodnotám, i když už ne v takovém rozsahu jako před pandemií. Covid prostě některé kanály osekal a už se nevrátily na původní úroveň.

Rozvoz piva, tedy online prodej, provozujete už dlouho. Zvláště v době covidu e-shopy tvrdily, že se konečně zcela zásadně promění přístup zákazníků k nakupování. Změnilo se něco v chování zákazníků v rámci tohoto kanálu?

Rozvoz provozujeme v Praze přes deset let a máme jasně danou cílovou skupinu. Jsou to naši fanoušci, lidé, kterým vyhovuje pohodlí rozvozu, nebo například zákazníci s bezlepkovou dietou, kteří vědí, že jim bezlepkové pivo doručíme až domů. Část zákazníků nám ale přetahují velké platformy jako Košík nebo Rohlík, i když v Košíku jsme také přítomní. Online nákupy vyhovují převážně starší generaci nebo ženám. Rozvoz si držíme jako doplňkovou službu, která má i marketingový efekt. Ekonomicky je cílem být alespoň na nule, ale důležité je, že služba podporuje značku.

Online nákupy s rozvoz až domů si držíme jako doplňkovou službu, která má i marketingový efekt. Ekonomicky je cílem být alespoň na nule, ale důležité je, že služba podporuje značku.

Jaké komunikační kanály vám dávají největší smysl? Televize logicky nebude pro regionální pivovar efektivní.

Je to mix. Pracujeme s omezeným rozpočtem, takže musíme být efektivní. Tisk a billboardy v našem měřítku nefungují. Největší efekt má kontaktní marketing, tedy osobní kontakt s hospodskými, eventy, drobný branding, POS materiály, merchandising. Lidé mají rádi trička, samolepky, drobné dárky spojené se značkou. Digitální kanály mají smysl, ale přímo do hospody vám asi nikoho nepřivedou. Pořád platí, že nejvíc funguje doporučení – když někdo ochutná naše pivo a přesvědčí hospodského, aby ho zařadil do nabídky. Kontaktní marketing je pro nás klíčový, i když je nákladný a vyžaduje osobní nasazení.

Zkoušíte i moderní formy aktivace, například pubkvízy?

Ano, pubkvízy jsou dnes velmi populární i díky různým televizním soutěžím. Funguje to tak, že specializovaná firma domluví podmínky s provozovatelem, a vy můžete být partnerem nebo dodavatelem cen. Pubkvízy přitahují různé skupiny – některé hospody je pořádají pravidelně a mají velký úspěch. Lidé se díky nim odtrhnou od mobilů a opravdu spolu komunikují. Je to jiný způsob, jak budovat komunitu a značku v hospodách.

Když zůstaneme u digitální komunikace, zaregistroval jsem, že jste aktivní hlavně na Facebooku, Instagramu a YouTube. Jaká je vaše filozofie ohledně sociálních sítí? Je to spíš „musíme tam být“, nebo v tom vidíte větší potenciál?

U sociálních sítí je to hlavně o tom, že potřebujete někoho, kdo bude neustále tvořit obsah, který je pro tu konkrétní síť zajímavý. To je u nás první problém. Jako tradiční pivovar nemáme každý týden nějakou novinku, což je na rozdíl od minipivovarů, které stále vaří něco speciálního, naše výhoda i nevýhoda. My říkáme: „Chvála Bohu, nic nového, děláme to pořád stejně.“ A ta „stejnost“ je pro nás typická.

Navíc, tvorba kvalitního a pravidelného obsahu je časově i finančně náročná. My nejsme typ influencera, jako je třeba „těhotný kuchař“, který má obrovský dosah, a navíc ho dokáže monetizovat. My jsme v tomto ohledu spíš donátorem – koupíme si prostor, občas se objevíme na Seznamu, ale zásadní kampaně si dovolit nemůžeme a ani nechceme. Věříme, že nám pomáhá hlavně komunita, která nás má ráda a sdílí náš obsah.

Takže vaše přítomnost na sítích je spíš ta varianta „must have“?

Přesně tak. Když někdo aktivně hledá informace o Ferdinandovi, najde nás na Facebooku nebo Instagramu. Komunikujeme tam dění v pivovaru, pozvánky a termíny akcí, občas něco tematického, jako třeba bylo zelené pivo na Velikonoce. Ale neinvestujeme do dlouhodobých nebo velkých kampaní. V obsahu jde často víc o vizuální stránku – co člověka zaujme, co je vtipné nebo hezky zpracované. Snažíme se, aby to bylo autentické a odpovídalo naší značce.

Jak využíváte sociální sítě v rámci akcí a spoluprací?

Největší smysl nám dává, když jsme součástí nějaké akce, ať už jsou to pivovarské slavnosti, koncert, sraz harleyářů nebo třeba pěší pochod. Místa, kde pivo je logickým doplňkem. Tam můžeme využít naše kanály k propagaci, ale zároveň spolupracujeme s organizátory na sdílení obsahu a rozpočtu. Pro nás je klíčové být na místě, kde si lidé mohou naše pivo ochutnat, a zároveň podpořit akci třeba cenami do soutěží nebo drobnými dárky. Je to efektivnější než investovat do plošné reklamy.

Navíc většina našich aktivit má teritoriální charakter. Akce v Benešově nebude zajímat někoho v Brně, kromě skalních fanoušků. Proto se soustředíme na lokální spolupráce a podporu komunitních akcí. Vizuální obsah, jako jsou fotky a videa z pivovaru, funguje dobře, ale přenést emoci a příběh značky do online prostředí je složité.

• Pracujeme s omezeným rozpočtem, takže musíme být efektivní. Největší efekt má kontaktní marketing, tedy osobní kontakt s hospodskými, eventy, drobný branding, POS materiály, merchandising.

Benešovský pivovar má ale silný historický příběh, který je reálně spojen s osobou císaře Františka Ferdinanda. To se špatně „prodává“?

Naše zkušenosti jsou takové, že agentura třeba navrhne natočit video nebo vytvořit obsah, ale pak je potřeba investovat miliony do nákupu mediálního prostoru, aby se obsah dostal k lidem. To si nemůžeme dovolit a ani nevíme, jestli by to mělo efekt. U malých značek je marketing vždy trochu alchymie – buď investujete obrovské peníze, nebo doufáte, že se něco „chytí“ organicky. Někdy pomůže náhoda, někdy správné načasování.

Spojujete se s různými akcemi – kromě studentských jsem si všiml, že jste byli i na veletrhu erotiky. To jsou dost nesourodé akce. Podle čeho si místa vybíráte?

Proč bychom na jedné nebo druhé akci být měli, nebo neměli? Pivo je pro každého a my se neomezujeme jen na vybrané akce. Ve skutečnosti je to spíš otázka kontaktů a dlouhodobé spolupráce. V našem případě firma, která pořádá veletrh erotiky, zároveň organizuje i jiné akce, například legendární Open Air na Strahově, což je zahájení akademického roku pro ČVUT. Stejně tak jsme přítomní na akcích Zemědělské univerzity a dalších studentských eventech. Není za tím žádná kalkulace typu „pojďme na erotický veletrh, protože nám to zvýší výstav o 20 %“. Je to spíš o tom, být součástí různorodé komunity a nebát se ukázat, že pivo patří ke každé příležitosti.

To je vlastně podobné, jako když někdo řeší, jestli má jeho mediamix obsahovat bulvární média…

Přesně tak. Vždycky říkám, že je třeba na to koukat profesionálně. Blesk je nejčtenější deník v zemi, je v něm naše cílová skupina, a kdyby nebyl tak drahý, tak v něm budeme taky inzerovat.

Z pohledu marketingu je pivo vlastně produkt, který prochází napříč asi všemi sociálními skupinami. Nebo se pletu?

Rozmanitost návštěvníků hospod je na českých hospodách to nejhezčí. Perfektně to kdysi zachytil televizní seriál Hospoda, kde byla krásně vidět typologie hostů. A přesně tak to v reálu je. Když sedím v naší hospodě a z jedné strany se bavíte s člověkem, který druhý den předává filmové ceny, vedle něj je kameraman, pak vědec a nakonec i nějaká vylitá hlava… Ta pestrost a přirozená komunikace je kouzlo české hospody a důvod, proč má pivo tak univerzální místo v naší společnosti.

Zastavme se u mladých spotřebitelů. Jak dnes pijí studenti a jak vznikla myšlenka vytvořit speciální „studentské“ pivo? Co vás k tomu vedlo?

Impuls přišel z vedení Matfyzu, které řešilo, jak oslovit studenty, aby se více identifikovali s univerzitou, zejména v Praze, kde je konkurence škol obrovská a prostředí anonymní. Cílem bylo nabídnout něco unikátního, co by studenty spojilo. Tak vzniklo π - Pěkný číslo a nealko Slušné číslo. Narazili jsme nicméně na problém s distribucí. Univerzita nemá pevně v rukou všechny kanály – menzy, koleje, školní bary nebo rekreační zařízení nejsou vždy pod její správou. Takže upřímně, v praxi je obtížné dostat produkt efektivně k této cílové skupině a aby se navíc ještě s produktem identifikovali. Univerzitní merch, třeba mikinu, si koupí, ale že by žili produkty školy, to už tolik neplatí.

Často se zmiňuje trend, kdy mladí lidé dnes pivo i jiné alkoholické nápoje pijí méně. Můžete to potvrdit?

Spotřeba piva mezi mladými opravdu klesá. Mám dva syny na vysoké škole – jeden v Brně, druhý v Rakousku – a oba potvrzují, že v klubech dnes popíjí spíš energetické nápoje v kombinaci s nějakým panákem nebo míchané drinky. Pivo je pro ně spíš doplněk, ne hlavní nápoj večera. Ale je otázka, jestli si cestu k pivu nehledají až časem, protože nyní zrovna sledují věci, které jim připadají trendy.

Máte kromě studentů i další zájmové komunity, na které byste se chtěli více zaměřit?

Určitě. Každá komunita je nějak definovaná – teritoriálně nebo zájmově. Pro nás jednou z takových skupin jsou třeba lidé s bezlepkovou dietou. Nabízíme už čtyři druhy bezlepkového piva, takže pokrýváme poměrně široké spektrum. Tito zákazníci si naše pivo často objednávají domů nebo ho vyhledávají v restauracích zaměřených na speciální stravování. Měli jsme dokonce i pozitivní ohlas od Rickyho Gervaise, který je v Británii poměrně známou osobností a označil naše pivo za nejlepší, jaké kdy pil. Vedle toho jsou pro nás důležité i regionální komunity „okolo komína“ – hasiči, různé spolky, sportovní kluby, garážisté. Jako klasický pivovar musíme zasahovat do všech těchto oblastí, od amatérského sportu po společenské akce.

Pro nás jsou důležité i regionální komunity „okolo komína“ – hasiči, různé spolky, sportovní kluby, garážisté. Jako klasický pivovar musíme zasahovat do oblastí od amatérského sportu po společenské akce.

A jak vypadá vaše rozdělení mezi prodej „okolo komína“ a zbytek trhu?

Dominantní je pro nás stále region – Benešovsko, Vlašimsko a částečně Praha. V těchto oblastech jsme logisticky silní, můžeme rychle reagovat a dobře podporovat místní akce. Pokud máme podpořit něco dál, například ve Zlíně, je to už výrazně složitější. Navíc dnes už ani Benešov není tím, čím býval. Mnoho lidí tam sice bydlí, ale pracují v Praze a tráví tam i volný čas. Když Benešovští říkají, že jdou do kina, myslí tím často kino na pražském Chodově, ne v Benešově. Podobné je to s dalšími aktivitami. Takže regionální identita se rozvolňuje a je těžší ji udržet.

Pořádáte ve svém pivovaru turistické prohlídky?

My nejsme primárně „koukací“ pivovar, pořád jsme hlavně výrobní podnik. Nemáme prohlídkové trasy jako některé jiné pivovary, které z toho udělaly zážitek. Máme opravený pivovar, krásnou historickou varnu a sladovnu, ale výrobní část už není tak atraktivní – technologie dostaly přednost před architekturou. Naše budovy vás nenadchnout. Když někdo přijde, může být nadšený z detailů, jako je naše historická sladovna, odkud vyvážíme slad do celého světa, nebo železná varna z roku 1934, která dává pivu specifickou chuť. To je naše odlišení. Nesnažíme se napodobovat velké průmyslové pivovary, kde je vše v nerezu. U nás je pořád cítit historie a řemeslo.

Když stavíte na tradici, jaký je váš přístup k inovacím?

Inovace v našem pojetí nejsou prioritou. Aktuálně nabízíme 15 druhů piv, včetně speciálů, ale všechno jsou to spodně kvašené ležáky. Do jiných pivních stylů technologicky nemůžeme jít. Jednak kvůli tomu, že naše stará technologie je postavená právě na spodně kvašené pivo. Máme otevřenou spilku, takže bychom museli používat jiné druhy kvasnic, což by znamenalo riziko kontaminace. A další důvod je lidský faktor. Naši lidé jsou s pivovarem spojeni často celý profesní život, jsou opravdu specialisté na ležák, naopak například IPA by nemusela dopadnout dobře. Proto zůstáváme u toho, co umíme nejlépe. V tom vidím naši klíčovou odlišnost.

To zní jako zásadní rozdíl oproti minipivovarům, které často experimentují s těmito „nečeskými“ styly.

Přesně tak. Výhodou minipivovarů je možnost malých várek – jedna várka je třeba 10 hektolitrů, což jim umožňuje experimentovat a případné chyby je ekonomicky nezničí. U nás je jedna várka v průměru 250 hektolitrů, tedy 50 tisíc piv. To už je úplně jiná liga – nemůžeme si dovolit riskovat. Minipivovary ale udělaly pro český trh dvě zásadní věci: otevřely lidem oči, že existují i jiné pivní styly, a zároveň ukázaly, že ne všechno musí být dokonalé. Někdy se pivo povede, jindy ne – to je realita malovýroby. U pivovarů našeho typu jsou však zásadní dvě věci: stálost a technologická kvalita. Proto máme vlastní laboratoř, archivujeme každou šarži piva a držíme si kontrolu nad surovinami, včetně vlastní sladovny. A na rozdíl od velkých průmyslových pivovarů je u nás stále hlavní proces v rukou lidí, ne počítačů – maximálně máme teploměry, ale rozhodující je zkušenost zodpovědnost všech lidí v pivovaru.

Ekonomické tlaky na výrobu piva bývají dnes neúprosné. Jak obchod, finance nebo přímo vy mluvíte sládkovi do jeho práce?

Jarda Lebeda, sládek, který u nás vaří, má naprostou důvěru a odpovědnost. Nediktuji mu složení piva, chci po něm, aby vařil pivo „na svou hubu“, tedy podle svého řemeslného citu a zkušeností. Náš hlavní sládek je ve Ferdinandovi celý život. Nastoupil hned po škole a prošel si všemi pozicemi. Další náš kolega nyní odcházel do důchodu po 52 letech v pivovaru. To je obrovská kontinuita a zkušenost, která se promítá do každé várky. Stejně tak mistři na jednotlivých úsecích – většina z nich má stejnou školu, podobný příběh, někteří přišli z velkých pivovarů, kde ale pivo vlastně nikdy neviděli, jen mačkali tlačítka podle tabulky. U nás je to pořád o lidech a jejich znalosti procesu.

Řada pivovarů je smutná z toho, že lidé méně chodí do hospod a rozmáhá se tzv. garážové popíjení. Co si o něm myslíte?

My naopak garážové popíjení vítáme. Každé pivo, které prodáme, si zaslouží poděkování. Ať už si pivo zákazník dá v hospodě, doma nebo v garáži. Doba se změnila a distribuce je dnes mnohem pestřejší. Pokud spotřebitel nejde do hospody, ale koupí si pivo v obchodě, je to pořád pro pivovar klíčový prodejní kanál. Zásadní je, že pivo najde svého konzumenta. Když se podíváme na cenovou politiku některých pivovarů, tak cenové nůžky mezi prodejem v řetězci a hospodě se už rozevřeli natolik, že si lidé raději koupí pivo domů. A když už v obci hospoda není, což je čím dál častější, je domácí nebo garážové popíjení vyloženě přirozenou volbou. My jsme na to zareagovali i prakticky. Připravili jsme instruktážní videa, jak správně sestavit a čistit domácí chlazení, jak pivo čepovat a skladovat, aby si lidé mohli vychutnat kvalitní pivo i mimo hospodu.

Doba se změnila a distribuce je dnes mnohem pestřejší. Pokud spotřebitel nejde do hospody, ale koupí si pivo v obchodě, je to pořád pro pivovar klíčový prodejní kanál. Zásadní je, že pivo najde svého konzumenta.

Na chalupě sleduji, jak vedle sebe v symbióze funguje tradiční hospoda, bistro zaměřené na turisty i různé ad hoc setkávání u akcí a u některých sousedů. Je tohle to optimum?

Přesně tak, každý si najde svůj způsob. Jediné, co mě na tom někdy mrzí, když náhodou narazím na hospodské, u kterých je jasné, že jim jde čistě o peníze. Setkal jsem se s případy, kdy hospodský řekne: „Co mi dáte? Jeden pivovar nabízí 300 tisíc, tak když mi dáte 500, půjdu k vám.“ Tady už nejde o pivo nebo zákazníka, ale jen o obchod. V takových případech je jedno, co se točí, protože místní vypijí, co jim hospodský naservíruje. Hospody pak přestávají přemýšlet o tom, co nabídnout zákazníkovi, a ztrácejí nezávislost.

Pojďme k něčemu pozitivnímu. Vaše humnová sladovna je u nás i v zahraničí unikátem. Jaký má pro vás význam z hlediska obchodní reputace?

Naše sladovna je opravdu výjimečná, a kdyby byla třikrát větší, tak její produkci v zahraničí prodáme. Snažíme se držet rovnováhu mezi tím, co dodáváme na český trh a co vyvážíme. V Česku od nás odebírá asi 50-60 minipivovarů.

Nabízíte slad aktivně, nebo poptávka přichází sama?

Nenabízíme, poptávka přichází sama. Když se někde objevíme, zákazníci nás sami oslovují, že by rádi náš slad. Každý, kdo se pohybuje v pivovarnictví nebo surovinách, o nás ví.

A pomáhá vám export sladu i při prodeji piva v zahraničí?

Rozhodně. Je to silný argument, který nám pomáhá představit naše pivo jako autentické. Zahraniční trh je ale velmi specifický a prosadit se na něm je extrémně složité. Čím dál jsme od České republiky, tím méně tamní zákazníci rozlišují konkrétní značky, ale vnímají nás prostě jako „české pivo“. A naše sladovna nám pomáhá otevírat dveře.

Pomáhá vám sladovna i na domácím trhu?

Rozhodně ano, vlastní sladovnu má asi pět šest pivovarů. Když jednáme s partnery a zjistí, že máme vlastní sladovnu, začnou se o nás zajímat víc. Je to argument, který v obchodě často dobře funguje.

Co vám dnes nejvíc komplikuje život v pivovaru?

Kromě toho, že roste cena lidské práce, což výrazně zvyšuje výrobní náklady, tak největší komplikací je samotný stát. Daně jsme už zaplatili, a teď nás čekají ještě vyšší, včetně vyšší daně z nemovitosti, což je podle mě trestná daň. Platíte ji z majetku, který už jednou zdaněný byl, a teď z něj odvádíte znovu. To je pro podnikání, jako je pivovar, opravdu velká zátěž. Další věc je nečitelnost státní politiky. Každý politik slíbí stabilitu, ale když se dostane k moci, potřebuje rychlé výsledky, takže přijde s krátkodobými opatřeními. Typickým příkladem je tzv. konsolidační balíček současné vlády – místo aby daně snížili, tak je zvedli. To je pro podnikání demotivující. Pak tu máme problém s DPH na čepované pivo. Po změně DPH hospodští hledají důvod, proč zdražit, a často to svádějí na pivovar. Přitom my jsme cenu piva téměř dva roky nezvyšovali. Ale hospodský má vyšší náklady, takže zdraží a zákazník to vnímá jako vinu pivovaru.

Čím dál jsme od České republiky, tím méně tamní zákazníci rozlišují konkrétní značky, ale vnímají nás prostě jako ,české pivo‘

Pivo od časů covidu výrazně zdražilo. Poroste cena i nadále?

Po každé krizi, jako byla naposledy výrazná inflace, se změny v chování spotřebitelů projeví se zpožděním. Peněženky vysychají, lidé začnou šetřit a omezovat spotřebu. Věřím, že vlna zdražování je za námi a ceny se ustálí. Zažil jsem několik krizí. V roce 2008-2009 jsme v čase finanční krize nemohli zdražit, protože okolní prostředí to neumožňovalo. Teď je to podobné. Jdeme do vlastní marže, abychom udrželi zákazníka.

Využíváte nějaké podpůrné programy, dotace nebo jakoukoliv pomoc od státu?

Dotace jsme využili, protože je to dnes realita trhu. I když se všichni snaží, je to běh na dlouhou trať a celá administrativa, zdůvodňování a dokládání všeho možného stojí obrovské úsilí. Ty podmínky jsou ale často složité a někdy až absurdní. Záleží třeba i na tom, jestli máte nějakou značku kvality, jako je Regionální potravina nebo Klasa. Když ji máte, získáte body navíc. Abychom získali body, pořídili jsme si – za nemalé peníze - i certifikaci HACCP. Podobně jsme kdysi měli i označení Regionální potravina. To se uděluje na pět let a v poslední době už nám ho neudělili s tím, že ve Středočeském kraji je prý moc výrobců alkoholu. Navíc je to jen na pět let a podléháte pravidelným kontrolám. Podobně když jsme žádali o Klasu, tak nám bylo doporučeno odstranit označení „skutečné pivo“ z etiket, protože by to mohlo naznačovat, že ostatní piva nejsou skutečná, a to navzdory tomu, že označení máme dlouhodobě registrované, Takže žádat o jakoukoliv podporu chce silné nervy.

Už několik let se v Česku pohybujeme kolem pěti set minipivovarů, které v minulosti rostly jak houby po dešti. Znamená to, že je trh nasycený?

Myslím, že ano. Pivovary neustále vznikají i zanikají, ale celkový počet se drží kolem téhle hranice. Příběhy, které se za nimi skrývají, jsou různé. Typickým příkladem jsou pivovary, kde je za projektem někdo s volnými prostředky, třeba lidé, kteří prodali nějaký jiný byznys, koupili nemovitost a rozhodli se, že tam udělají pivovar. Je to způsob, jak investovat peníze a mít vlastní projekt, který je vidět. Jiná cesta je, že někdo začne stavět síť pivovarů pod jednou značkou. Některé minipivovary jdou cestou expanze, akvizic a budování řetězců, což je dnes běžné. Ale stále platí, že úspěch závisí na cílové skupině a na tom, jaký produkt nabídnete.

Hodně se dnes řeší obaly, především sklo versus PET a zálohový systém potažmo recyklace PET lahví. Jste pro?

Já si především stále kladu otázku, proč se víc nemluví o výhodách skleněných obalů, které jsou ideální z hlediska recyklace a znovupoužitelnosti. Nejlepší obal je ten, který nevznikne, a protože sklo lze recyklovat prakticky donekonečna, tak kdybychom měli jednotné skleněné lahve tak, jako tomu bylo kdysi a jako je tomu v některých zemích, byl by to podle mě ten nejlepší systém. Zavedený systém třídění přes kontejnery funguje, jsme v něm dobří, tak proč ho komplikovat zálohováním PET lahví?

A vaše odpověď na otázku a využití PETu, který nyní odkládáme do žlutých kontejnerů je…?

Přijde mi, že snaha o zavedení zálohování PET lahví a plechovek je spíš politická agenda, než že by byla skutečně promyšlená. Nikdo pořádně neví, co s vytříděným materiálem. Třídící linky nejsou dostatečně připravené, nemají kapacitu. Rakousko s tím mělo problémy, Švýcaři PET spalují, protože plasty jsou energeticky hodnotná surovina z ropy. Vyrábět z recyklovaného PETu je drahé a výsledné produkty mají omezené využití a na rozdíl od skla PET nelze recyklovat stále dokola. PET lahev pro pivo navíc vyžaduje vnitřní ochrannou membránu, která komplikuje recyklaci. Materiál z pivních PET lahví se tak často používá na jiné produkty, jako jsou koberce nebo textilní vlákna. Recyklace má proto své limity. Místo abychom systémy komplikovali, měli bychom hledat rozumnou míru a podporovat obaly, které jsou skutečně udržitelné a znovu použitelné, jako je tradiční a jednotná skleněná lahev.