Opravdu si radní ČT myslí, že nezávislé produkce televizi ohrozí?

Filip Bobiňski, zdroj: Dramedy Productions

Výroky některých členů Rady České televize, které zazněly v rámci veřejného slyšení kandidátů na generálního ředitele, a byly následně převzaty některými médii, vyvolávají dojem, že spolupráce veřejnoprávní televize s nezávislými producenty představuje nějaké riziko. Padla slova o možném ohrožení kreativní kontroly i náznaky klientelismu. Vzhledem k závažnosti takových tvrzení považuji za nutné uvést věci na pravou míru.

Spolupráce veřejnoprávního vysílatele s nezávislými producenty není výjimkou, ale běžnou evropskou praxí, která se opírá jak o dlouhodobě osvědčené modely, tak o samotnou legislativu Evropské unie. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMSD) výslovně ukládá vysílatelům povinnost vyčleňovat významnou část svého rozpočtu na pořady vznikající v nezávislém sektoru. Cílem je zajistit programovou rozmanitost, pluralitu hlasů i otevřený přístup na trh pro nové talenty. Tento princip je hluboce zakořeněn v mediálních modelech demokratických států. Producentská společnost je především tvůrce obsahu, ten kdo vnímá potřeby, trendy a investuje do vývoje těch nejlepších projektů.

Například britská BBC každoročně investuje stovky milionů liber do pořadů vyráběných externě, přičemž nezávislé produkce tvoří stabilně více než polovinu její dramatické, dokumentární i dětské tvorby. Channel 4, která je ze zákona zcela bez vlastní výroby, funguje výhradně jako platforma pro nezávislé producenty. Podobný model funguje ve veřejnoprávních televizích ve Švédsku, Dánsku, Německu, Nizozemsku či Francii, ať už formou povinných kvót, nebo systémem výběrových výzev.

Spolupráce s nezávislými producenty umožňuje veřejnoprávní televizi plnit její roli kurátora obsahu – tedy vybírat a dramaturgicky zastřešovat to nejzajímavější, co vzniká v tvůrčím prostředí, bez nutnosti vše produkovat interně. Tento model je nejen zásadně efektivnější z hlediska nákladů (byť se vysílatelé často zuby-nehty brání to svým zřizovatelům či akcionářům přiznat), ale především zajišťuje větší míru tvůrčí konkurence, různorodosti a technologické flexibility. Naopak uzavřená interní výroba bez alternativy může vést ke stagnaci a tzv. redakčnímu klientelismu, kdy s projekty rotují stále stejní autoři a témata.

Kromě toho má zapojení nezávislých producentů ještě jeden zásadní přínos: umožňuje vícezdrojové financování. Evropské seriály i filmová tvorba jsou dnes standardně kofinancovány z více stran – zapojují se domácí a evropské fondy, investiční pobídky, předprodeje streamovacím platformám nebo zálohy od mezinárodních distributorů, případně dochází k mezinárodním koprodukcím s jinými vysílateli. Tento model nejen šetří prostředky veřejného vysílatele, ale zároveň zvyšuje kvalitu a dosah výsledného díla. Kontrola potenciálu a kvality projektu je garantována tím, že je do projektu ochotno investovat více subjektů. Financování pak otevírá cestu k ambicióznější tvorbě, kterou by veřejnoprávní televize nikdy sama v plném rozsahu neunesla.

Také nový český zákon o audiovizi, přijatý po dvouletém odborném procesu a s podporou napříč politickým spektrem, výslovně otevírá systém veřejné podpory i pro televizní tvorbu nezávislých producentů. Reaguje tak na evropské trendy a potřebu posílit kvalitu i konkurenceschopnost české audiovize. Obavy z toho, že spolupráce s nezávislými producenty oslabuje kontrolu televize nad obsahem, neodpovídají realitě. Naopak – při správně nastaveném systému výběru, smluvní odpovědnosti a dramaturgickém vedení je vztah s externími producenty nástrojem profesionálního řízení, nikoli rizikem.

Seznámení s tím, jak spolupráce mezi producenty a televizí probíhá, jsme jako APA (Asociace producentů v audiovizi) Radě ČT mnohokrát nabízeli, ale jen hrstka jejích členů projevila o tuto problematiku zájem. Namísto zpochybňování osvědčeného evropského modelu bychom měli hledět vpřed a rozvíjet jej i v České republice – v zájmu veřejnosti, kvality tvorby i udržitelnosti celého systému veřejné služby.

Autor je producentem, ředitelem Dramedy Productions a členem představenstva Asociace producentů v audiovizi (APA), a také členem představenstva evropské organizace CEPI, která se mimo jiné podílí na tvorbě evropské audiovizuální legislativy.